6. července 2014

Vesnici Bukovec najdeme pod horou Gírová, které se taky říkávalo vrch čarodějnic. Ve skalách tam prý pekelníci mleli zlé duše. Jak to s čerty bylo doopravdy, to nevíme, ale víme, že obec Bukovec založil už v roce 1353 těšínský kníže Kazimír. A jak přišla ke svému názvu? Pravděpodobně podle bukových lesů. Staré časy v Bukovci připomínají dřevěné chalupy. Tradiční jsou i místní kroje, které ani dnes neodpočívají na dně almar. Prohlédneme si taky kostel Nanebevzetí Panny Marie z třicátých let minulého století a zavedeme vás i ke kapličce se zázračnou vodou, ke které se váže jedna legenda o těšínském knížeti Adamu Václavovi, kastelánce a jejím nemocném synovi. Vyzkoušet si, jestli má voda léčivé schopnosti, můžete na vlastní kůži. A pak se ještě zastavíme u největšího a nejstaršího jilmu v České republice, který pamatuje už zhruba čtyři stovky let

Pokud patříte k milovníkům železnice, parních lokomotiv i jejich následovníků, pak si určitě nenechte ujít společný výlet do největšího železničního muzea u nás. Kde ho najdete? V bývalé výtopně Buštěhradské dráhy v Lužné u Rakovníka. K vidění je tu víc než stovka vzácných exponátů z různých období. Nejstarším mezi těmi, kteří by ještě dokázaly vyrazit na koleje, je vůz Komárek, který pochází z roku 1903. V Ringhofferově továrně vyrobili tehdy jen dva kusy, takže tenhle poklad jezdí obdivovat návštěvníci nejen tuzemští. K nejstarším exponátům vůbec patří parní lokomotiva z firmy Kraus, která poprvé vyfoukla páru už v roce 1876. Kromě lokomotiv a vozů najdete v muzeu taky řadu modelů a dokonce i historických dokumentů a fotografií z éry páry.

Hrad Buchlov patří na Moravě rozhodně k těm známějším. A přitom nikdo přesně neví, kdy byl vlastně založen. Pravděpodobně se tehdy psalo 13. století, ale písemné doklady se nedochovaly. Za staletí své existence byl hrad svědkem trojího obléhání. A zažil taky zázrak, když tu vypučela lípa zasazená kořeny nahoru. Prozradíme vám, proč se jí říká lípa neviny. A zaměříme se na černou paní, která se tu prý o půlnoci zjevuje. Není úplně jednoznačné, kdo se tu po nocích prochází. Existují dvě verze, o obou bude řeč. Faktem ale je, že místní ji tu nevídají moc rádi. Její zjevení prý nevěstí nic dobrého, předpověděla například požár hradu a taky jeho vykradení. Prohlédneme si rovněž poklady, které připomínají panování rodu Berchtoldů, kteří na hradě kdysi zřídili rodinné muzeum.

Připomínat krásy teplicko–adršpašských skal je tak trochu nošením dříví do lesa. Nicméně stejně se alespoň na několika místech zastavíme. Například u gotické brány, kterou procházeli návštěvníci už v první polovině 19. století nebo pískovcové jezírko, které si zahrálo v několika pohádkách. Naším cílem bude ale především nové muzeum horolezectví, které mapuje historii i současnost dobývání výšek v tomhle ráji milovníků skal. Je jediné svého druhu u nás a najdete v něm kupříkladu staré i moderní vybavení lezců. Dozvíme se mimo jiné to, proč se tihle dobrodruzi neobešli bez kousku kůže nebo to, jaká lana používali. A zavzpomínáme taky na počátky horolezení v Adršpachu. Těmi prvními byli lezci ze Saska, kteří už před devíti desítkami let pokořili věž Král.

Patříte k těm, kteří na různých jarmarcích okukují výtvory mistrů řezbářského řemesla? Pak si na své přijdete při návštěvě v dílně Radima Salamánka v Čelákovicích. K dřevu a práci s ním ho to táhlo už od dětství. Když se nedostal na vysněnou školu, rozhodl se vyučit po svém, u zkušeného řezbáře. A pak se pustil do vlastní tvorby. Nechá nás trochu nahlédnout pod pokličku, takže se dozvíme třeba to, kolik dlátek potřebuje a jak si pořizuje a připravuje materiál. Budeme obdivovat tradiční formy na pečení perníku, ale taky menší na máslo. Ty už dnes slouží hlavně jako ozdoby. A potěšit dovedou i klasické velké marionety, jejichž výrobě se Radim taky věnuje. Nejvíc se vyřádí na různých čertech, rád tvoří ale taky postavičku českého Honzy. A radost jeho pimprlata rozdávají i ve světě.

Na kole budeme putovat po východě Čech, konkrétně v okolí Vysokého Mýta. Nejprve se porozhlédneme po městě, které založil král Přemysl Otakar II. Na jeho památku teď ve městě stojí socha, jediná v životní velikosti nejen u nás, ale taky v celé Evropě. Zastavíme se na náměstí, porozhlédneme se po městě a po okolí z věže s vyhlídkou a pak vyrazíme po cyklostezce za město. U řeky Loučné zavzpomínáme na Jana Wericha, který sem rád jezdíval rybařit, a prozradíme vám, co měl slavný herec společného s Vysokým Mýtem. V Dobříkově nás přivítá dřevěný kostelík, který sem kdysi nechal přesunout prvorepublikový senátor Václav Klofáč z Podkarpatské Rusi. A dozvíme se i to, co měl tento muž společného se sochou Jana Husa z roku 1911.