9. ledna 2020

Její název byl inspirován latinským výrazem pro štěstí – Felicitas. Jmenovala se Škoda Felicia a byla posledním československým kabrioletem. Své obdivovatele měla nejen doma, ale i v cizině. Zahrála si taky v několika filmech. Třeba v muzikálu Dáma na kolejích jich najednou jezdilo skoro dvacet. Dnes je tenhle stylový vůz ceněným veteránem, který se prodává klidně za víc než půl miliónu korun. Čím dokáže i po šedesáti letech od svého vzniku okouzlit, zjišťoval Ivan Bareš.

Loni jsme slavili sté narozeniny samostatné měny. A právě k této příležitosti se Česká národní banka rozhodla vyrobit originální minci. Má průměr 53,5 centimetru, váží 130 kg a je zhotovená z ryzího zlata. Její nominální hodnota je 100 milionů korun. Větší a dražší dosud náš stát nevydal. Taky existuje jeden jediný kus a práce na něm trvala od návrhu až po finální podobu bezmála rok. Vznik tohoto mimořádného díla zmapoval Josef Kubeš.

Hrdinka naší další reportáže Marcela Šťastná je mistryní Evropy i světa v plavání. Dokonce mnohonásobnou. Ale pozor, všechny své tituly získala až po šedesátce. Za minulého režimu totiž nemohla z politických důvodů o medaile na šampionátech planety ani olympijských hrách bojovat. V posledních dvaceti letech si to ovšem vynahradila. Projela celý starý kontinent a třikrát byla i v Americe. A nedávno si přivezla dvě zlaté medaile z Jižní Koreje. O své trnité cestě na stupně vítězů vyprávěla Haně Skálové.

Snové. Surrealistické. Jako z jiného světa. Někdy i trochu poťouchlé. Tak můžou působit fotografie Báry Prášilové. Na první pohled budí dojem, že prošly úpravou v počítači. Jenže zdání klame. Vše na nich je reálné. Jen precizně, do posledního detailu připravené. A taky předem pečlivě rozkreslené do skicáku. Bára za své snímky už dvakrát dostala ocenění Fotograf roku v soutěži Czech Grand Design. A úspěchy s nimi slaví i v zahraničí. Jak se z dívky, která nevystudovala žádnou uměleckou školu, stala hvězda, zajímalo Petra Bělíka.

Hrdina naší poslední reportáže působil v rámci vojenských misí naší armády v Jugoslávii i v Iráku. Svůj nejtěžší boj ale svedl s úplně jiným nepřítelem, než čekal. O život se musel poprat se zákeřnou nemocí, která na něj zaútočila hned dvakrát. Dokázal jí porazit a nový smysl života našel v pomáhání lidem s podobným osudem. Organizuje běhy na podporu Českého registru dárců kostní dřeně a sám je jejich hlavním aktérem. Se 47letým Romanem Kolářem z Příbrami natáčel Petr Švihovec