(Také ZNC, 1986 - dodnes) Plzeň
Motto: "To, co děláme, neděláme proto, že bychom chtěli změnit svět. Děláme to proto, aby svět nezměnil nás. Děláme z nouze ctnost."
„Znouzectnost je potrhlá možnost, jak z toho mála, co v tomhle světě znamenáme, udělat jedinečnou a nenapodobitelnou událost. Znouzectnost je naše maskovaná blbost a tloušťka, je to stavění stojícího na hlavu a ležícího na nohy, zkrátka princip koření. Prakticky to znamená, že když už můžeme hrát my, tak může každý,“ řekl v měsíčníku Rock & Pop (1990) bubeník souboru Caine.
Kořeny skupiny tkví v první polovině 80. let, kdy se plzeňská punková scéna po svém zrodu na konci sedmdesátých let začala rozjíždět. V té době (cca okolo roku 1982) řádil na Plzeňsku soubor Kuličkové ložisko, kde bubnoval budoucí protagonista ZNC Caine. O rok později vznikla skupina Zastávka Mileč, jejíž sound byl tak trochu předznamenáním tvorby pozdější Znouzectnosti. V této formaci působili hudebníci, kteří pak tvořili základy nebo se stali členy ZNC - Déma (voc, g), Jožžin (ds) a Bowí (bg). Kapela se prezentovala jakýmsi mixem nové vlny a punku, natočila demo „Zzzzzzz Mmmmmmmm“ a v září 1984 se z různých důvodů (tlak na skupinu ze strany orgánů policie, odchod do základní vojenské služby) rozešla.
Caine se v roce 1986 vrátil z vojny a hned k sobě přetáhl hráče ze Zastávky Mileč, Dému a Jožžina (Bowí ještě dlel v zelené pakárně), přičemž sám místo bubnů začal hrát na kytaru, která se vyznačovala prapodivným dvoutónovým (!) laděním. Na baskytaru pak přibrali výtvarníka, který měl sice tento nástroj pověšený na zdi, ovšem pouze jako umělecký artefakt - v životě prý na něj ani nebrnkl. Tento člověk si říkal G´olda.
První veřejné vystoupení měla tato parta, která se nazvala Znouzectnost, v plzeňském VŠ klubu Oko v listopadu 1986. Formace působila nesehraně, její členové zpívali falešně, zapomínali texty, a tak zůstala jen energie, coby základní složka punkového stylu, která kapele zajistila jakýs takýs ohlas. Po koncertu se členové skupiny zavřeli do zkušebny a téměř rok zkoušeli a hlavně cvičili na nástroje. Během tohoto zkoušení natočili svoje první demo „Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost“, které vzniklo v únoru 1987. Hudebně se jednalo o jakési punkové písničkářství, přičemž za „normálních“ okolností by šlo nazvat skoro až popem, ale syrově hrané a zpívané skladby od tohoto odrazovaly. Pod hudbou a texty je podepsána Znouzectnost a od té doby až dodnes se také autorství všech písniček vždy přičítá celému kolektivu kapely (pro šťouraly: většinu hudby píše Déma a většinu textů G´olda - poznámka autora).
Na podzim roku 1987 se ZNC odhodlala opět odehrát několik koncertů, ale po jednom z nich (v Plzni-Božkově) došlo k tragické události. Své, stále se zvětšující, deprese zakončil skokem pod vlak bubeník Jožžin. Jeho smrt měla o to trpčí příchuť , že jen několik měsíců předtím se snažil ze všech sil kapelu legalizovat. Jeho návštěva v plzeňském rozhlase s nahrávkou Znouzectnosti mu však vynesla jenom hustý výslech na Stb a vyslala jasný signál, že podobná hudba bude v Plzni přísně zapovězena. Skupina se tedy opět instrumentálně přeskupila (G´olda - bg, voc, Déma - g, voc, Caine - ds, voc) a na konci roku se účastnila městského kola Rockfestu 1988, kde si nakonec (proti vůli svazáků) vybojovala třetí místo.
V lednu 1988 posílil zbylé trio kytarista Bowí. Ve stejné době kapele natočil mladý filmař Jindřich Marek amatérský klip „Já tu jsem“. ZNC se dostala konečně také i do Prahy, kde si zahrála na punk akci v klubu na Opatově a navíc s ní v této době začala vystupovat i posila - zpěvačka Renka. Pro soubor bylo toto období velmi dobré - prakticky stále koncertoval. V plzeňském kostele Sboru Karla Farského pak zrealizoval svoje druhé demo „Happy Xmas“ a tamtéž mu J. Marek natočil druhý, velice zdařilý klip na skladbu „Dračí setba“. V kostele se také poprvé představila nová zpěvačka Ema, která si později přibrala do své výbavy i hru na saxofon.
Publicista F.F. pak o tomto druhém live demu napsal v knize Kytary a řev (zkráceno): "Snad právě díky místu konání má velice zvláštní magickou atmosféru. I díky tomu, že kapela vybrala spíš ty melancholičtější a smutnější skladby s vážnými texty, to celé na jedné straně zní temně a ponuře, ale na straně druhé z její hry sálá odhodlanost, naděje, nepoddajnost. V každém případě tu Znouzectnost zní velice opravdově a silně… Sborové zpěvy chvílema připomínají husitské chorály a některé texty čerpající své náměty ze středověku toto jen umocňují."
V roce 1989 si kapela konečně zahrála na Rockfestu i v hlavním městě, ale kapelu záhy opustil Bowí. Na Znouzectnosti bylo zajímavé, že na řekněme punkovou kapelu nebývale často koncertovala - kdosi spočetl, že se jednalo za rok o 37 veřejných vystoupení - o tom se mohlo skupinám podobného typu jen zdát. V červnu 1989 soubor natočil také svoje zatím nejlepší (a nejznámější) demo „Obludný Neználek“, na němž se objevují i tři největší hity souboru - „Krysař“, „Dračí setba“ a „Vemte si příklad (z Rychlých šípů)“. Skupina na demu také vcelku originálně nazvala svůj styl: „underpop, popcore, rockremrol“.
Hudební publicista Petr „Kory“ Korál na to jde v Rock & Popu (1990) odborně: „To, co Znouzectnost produkuje, lze označit jako melodický punk´n´roll. Jde v podstatě o kombinaci klasického rock´n´rollu s punk rockem, ovšem v hudbě ZNC lze vystopovat i jiné podněty a inspirace (např. česká nová vlna). Tedy žádná avantgarda a převratné experimenty, nýbrž poctivý, slušně odvedený, šlapající bigbít. Recesistické texty plné zjevného i skrytého karikování života kolem nás (včetně sebe sama) se střídají s vážnější polohou, která však ani v dobách předrevolučních netrpěla jistým poměrně častým syndromem jinak sympatických ´protirežimních a antikonformních´ skupin a interpretů v podobě uzoufaného bolestínství a přehnaného patosu nebo naopak bezhlavé kritiky. Místy se však texty Znouzectnosti nevyhnou možná až k přílišnému zjednodušení ve snaze po přímočarosti odpovídající charakteru muziky…“
Znouzectnost to měla na Plzeňsku vždycky těžké. Rockový historik Ladislav Rott o tom píše v Rock & Popu (1997): „Tahle skupina je na plzeňské rockové scéně jakýmsi ošklivým káčátkem. Aspoň pro většinu zde tvořících hudebníků. Neboť ačkoliv oni makají a dřou, přijdou nějací neumětelové a vypálí jim rybník.“ Oni "neumětelové" se pak v devadesátých letech stali společně se street rockovou Alicí nejznámější plzeňskou kapelou a hrají a vystupují dodnes.
Pozn.: Autor by chtěl poděkovat Ladislavu Rottovi, z jehož stati o historii Znouzectnosti (Rock & Pop 1997) vycházel.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
video z krajského Rockfestu v Plzni (1988, vlastní Jaroslav Matějovský)
video z koncertu v Karlových Varech (1988, vlastní Jaroslav Matějovský)
video z koncertu na Sokolce (1988, vlastní Petr Růžička)
amatérské videoklipy „Já tu jsem“ (1988), „Dračí setba“ (1988)
- Audio:
Znouzectnost: "Live Plzeň ´86" (1986)
Znouzectnost: „Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost“ (1987, S.I. Records)
Znouzectnost: „Happy Xmas“ (1988, S.I. Records)
Znouzectnost: „Obludný Neználek“ (1989, S.I. Records)
"Stále stejné oběti - Always The Same Victims" (1989-90, sampler, ZNC písně: "Veterání z ll. světový", "Ti z gumy", "Vemte si příklad")
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Smlouva“ (1988)
„Krysař“ (1988)
„Dračí setba“ (1988)
