(1988 - 1987) Teplice
Soubor byl postaven na jaře 1988 na troskách jiné teplické kapely Hever. Ta se hudebně vyčerpala a její zánik uspíšily také časté odchody a příchody hráčů. Nicméně se v ní v jejím závěrečném období sešli čtyři hudebníci - baskytarista a zpěvák Luděk Zedník, zpěvák a houslista Slávek Neuhofer, kytarista a zpěvák Jan Peclinovský a bubeník Radek „Hurvajs“ Hurčík, kteří také začali tvořit kompletní sestavu nové skupiny, jež si začala říkat Utaja Hunata. Toto obsazení ale vydrželo jen několik zkoušek, neboť Hurvajs záhy odešel do právě založeného heavy metal bandu Kabát, a tak na jeho místo nastoupil pedagog z Ústí n. L. Vladimír Saska (ds, p, voc). Soubor se ovšem hned po prvním koncertě (pražské koleje) byl nucen přejmenovat, neboť se prý „název nahoře nelíbil“ a od té doby tedy už můžeme definitivně hovořit o kapele Aku Aku.
Členy bandu oslovovaly nejvíce skupiny jako King Crimson, Yes, Gentle Giants, Beatles, nicméně z jejich nástrojů se linul mnohem temnější a ponurejší sound než u výše zmíněných vzorů.
Luděk Zedník k tomu v magazínu Rock & Pop (1991) říká: „Bolševik nás naučil chmuře a depresi. Já jsem nikdy nevymejšlel nic veselýho.“ Některé hudební postupy souboru hodně připomínaly československou undergroundovou legendu Plastic People Of The Universe.
Aku Aku také hodně těžili ze své instrumentální zručnosti, vyžívali se v delších hudebních plochách, do kterých polorecitovali, polozpívali zahořklé až depresivní politické texty. Luděk Zedník v seriálu Bigbít: „Už jsme nechtěli zpívat o ničem a tak jsme začali dělat texty hodně přes politiku. Tím jsme se dostali na vedlejší kolej, takže jsme objížděli všechny ty parníky a akce po stodolách, prostě undergroundový párty.“
Pomocnou ruku, co se týče koncertů, skupině podal teplický punkový „malcolm“ Petr Růžička. Uvědomoval si, že kapela, ač na hony vzdálena punkovým palbám, se snaží vyjádřit pomocí zcela jiné hudby prakticky tytéž pocity, které byly vlastní i punkerům, proto také skupině zajišťoval hraní po různých undergroundových akcích.
Aku Aku se tedy ocitali na společných koncertech nejen s ryze androšskými bandy, jakými například byli Umělá hmota nebo Litinovej Pepa, ale také třeba se zběsilým Šanovem. S ním se také objevili (a ještě s MCH Bandem) na setkání hudebníků ve Wroclawi, kde vystoupila i většina písničkářů-emigrantů.
Význam skupiny lze spatřovat v tom, že se pokusila naroubovat ryze politické texty na bohatou, prokomponovanou, skoro až art rockovou hudbu. Ač instrumentálně vyzrálá, nebála se vstoupit do podzemních vod undergroundu, což trochu evokovalo osud jiné hráčsky kvalitní party - Posádkové hudby MS.
Soubor Aku Aku pak koncertoval téměř po celá devadesátá léta a i když se později textově poněkud odchýlil od své původní tvorby (zájem o Tolkiena, mystiku, sny atd.) stále zůstával zárukou kvalitní rockové hudby. Nicméně díky existenčním starostem, malé odezvě publika a „částečně znechucením z věčného hledání přesvědčivosti“ se v roce 1997 rozpadl.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Aku Aku: „Tvorba 88-89“ (1989, vlastní L.Zedník)
Aku Aku: "Čekání na slunce" (1988, CD, Guerilla Records, 2001)
- V seriálu BIGBÍT píseň:
„Zabitá svoboda“ (1990)
