(1985 - 1989, Stromboli je sopka v Tyrhénském moři) Praha
Přelom let 1982-3 jednoznačně patřil na tuzemské rockové scéně fenoménu Pražského výběru. Doba se tvářila zdánlivě uvolněně, v tisku (časopisy Melodie a Mladý svět) se psalo o trochu otevřeněji než v normalizovaných 70. letech, nástup spousty novovlnných kapel jako by vše toto dotvrzoval. Existovaly ovšem signály, že se cosi chystá; černá listina nepřijatelných kapel inspektora kultury, estébáka Trojana byla víceméně veřejným tajemstvím. Přesto běh věcí jara 1983 všechny rockové fanoušky hodně "nasral", a ještě o to víc, že jedním z postižených byl právě Pražský výběr. Soubor se totiž nacházel v čase svého největšího rozjezdu a i když všichni tušili, že k nějakým průserům zákonitě dojít musí, málokdo čekal, že to skončí totálním útokem na celou českou rockovou novou vlnu. A protože záminkami k neblaze proslulým článkům v Tribuně a Rudém Právu byly právě koncerty Pražského výběru v Hradci Králové, Letadla v Hořicích, a texty Jasné Páky, bylo téměř jasné, kdo skončí "na pranýři" jako exemplární případ.
Nejhůře zákaz Pražského výběru nesl jeho kytarista Michal Pavlíček. Utápěl se v docela těžkých depresích, které ještě zvýšila emigrace jeho přítele a bubeníka kapely Jiřího "Chomáče" Hrubeše. Přesto se snažil pracovat - v "temných" letech 1983-85 rozprostřel svůj skladatelský um hned do několika projektů. Věnoval se psaní scénické hudby, napsal a natočil album pro zpěvačku Marsyas Zuzanu Michnovou a na jaře 1985 dal dohromady příležitostnou skupinu pro live koncert v rámci festivalu Jazz Praha. Toto instrumentální trio (Pavlíček - lg, "Guma" Kulhánek - bg a Klaudius Kryšpín - ds) brala sice hudební veřejnost jako jakýsi Pavlíčkův návrat do dob jazz-rocku Expanze, či později Horkého dechu (se zpěvačkou Janou Koubkovou), ale vystoupení všechny přítomné překvapilo. Jednalo se o těžko definovatelný nářez, ve kterém byly sice cítit jazzové názvuky ale také, a to hlavně, tvrdý rockový atak (např. skladba "Rychloběžka"). Navíc bylo pro Pavlíčka důležité i to, že se prakticky po dvou letech opět představil na veřejnosti.
Rok 1985 přece jenom znamenal jemné oteplení společenské situace. Pavlíček, Kocáb a Čok natočili pod svými jmény soundtrack k filmu "Hledám dům holubí" a znovu spolu začali nepravidelně zkoušet, takže se jenom čekalo, kdy se obnovený Pražský výběr znovu objeví na koncertních pódiích. Ten na konci roku sice úspěšně pod názvem Výběr absolvoval přehrávky, nicméně Pavlíček začal pošilhávat ještě jiným směrem. Velice se mu líbil vokál zpěvačky Precedens Báry Basikové a jelikož měl napsáno i několik skladeb, které se svoji strukturou vymykaly repertoáru Výběru a jako "na potvoru" se přesně trefovaly do Bářina sférického hlasu, oslovil ji a požádal o spolupráci. Ta na nabídku kývla, takže od února 1986 začala skupina působit pod "eruptivním" názvem Stromboli v obsazení: Michal Pavlíček (lg, voc), Klaudius Kryšpín (ds), Vladimír "Guma" Kulhánek (bg, zároveň Blues Band), Bára Basiková (voc), Vendula Kašpárková (ks, voc, ex-Fanton, ex-Jakub Venzel) a jako host Vilém Čok (voc). Nejasnosti okolo skutečného data "početí" skupiny pak rozťal sám Pavlíček - jako datum vzniku udává ono jaro 1985 a vystoupení na festivalu Jazz Praha. Nakonec nahrávky z něj se objevily i na prvním eponymním dvojalbu "Stromboli", které vlastně shrnovalo prakticky veškerou tvorbu bandu v letech 1985-6.
Koncertní aktivity Stromboli přišly vzápětí po prvních zkouškách - Gitariáda v Bratislavě, festival Jazz Praha 86 v Lucerně plus další samostatná vystoupení - a najednou se o kapele začalo mluvit jako o nové "bombě". Asi po půl roce Kulhánka, který nestíhal hrát ve dvou souborech (drhnul basu ještě v znovuobnovených Etc…), vystřídal stejně brilantní instrumentalista Jiří Veselý a na delší čas tak formace získala stálou sestavu. V září 1987 si Stromboli v rámci koncertu ku příležitosti Mírových pochodů Olofa Palmeho, zahráli v Mnichově. O pár týdnů později se obdobný festival konal v Plzeňském Lochotíně, ale změnil se v celkem slušný mezinárodní trapas (viz kapitola Plzeň a okolí).
Jak vlastně hudbu Stromboli popsat, pojmenovat? Hudební publicista Josef "Zub" Vlček v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby pod heslem Stromboli celkem komplikovaně píše: "První fáze vývoje byla vedena úpornou Pavlíčkovou snahou uniknout z vlivů jazzrockové fúze, která ovlivnila jeho kytarovou hru koncem 70. let, velmi brzy však pronikly do jeho tvorby prvky amerického pomp rocku (Vlček má na mysli snad Journey nebo Styx, možná kanadské Rush, těžko říci - pozn. autora) a anglického black metalu, jež spojil se zkušenostmi ze své předchozí praxe do osobitého útvaru, který se vymyká běžnému heavy metalu muzikantským nadhledem, stylově je mu však příbuzný, a proto posluchačsky velmi přístupný. Skladby Stromboli jsou typické svým pompézním soundem, scatovými pasážemi ženského vokálu a rafinovaným stupňováním napětí v dlouhých instrumentálních plochách, při nichž skupina působí extatickým dojmem."
Vedoucí skupiny M. Pavlíček popisuje v seriálu Bigbít hudbu Stromboli spíše pocitově: "Stromboli bylo takový uzavření se do sebe, takovej ostrůvek, kterej v tý muzice najdeš, abys unikl… Byl to experiment, kde šlo o to vytvořit silný nálady se zpěvem Báry, který byly jak velmi citový, tak i velmi agresivní - byl to pokus s jinejma pěveckejma polohama, třeba s používáním techniky částečně operního zpěvu." A následně pokračuje: "Ty můžeš buď muzikou prezentovat to, co tě sere vokolo, dát do toho agresi a ukazovat to. Nebo se taky můžeš zavřít do svýho světa a necháš se unést hudbou, která tě vynese někam mimo ty okolní problémy. Já jsem ve Stromboli měl právě takovou tu druhou stránku, vedle klaunství a šaškovství Výběru, toho takovýho agresivního a rockovějšího pohledu, tady šlo o hodně citový věci."
Pokud to tedy stručně shrneme: výsledný sound Stromboli byl vlastně jakýmsi zúročením všeho, čím si Pavlíček hudebně prošel. Smíchal jazz- rock, space-rock, tu a tam ukápl nové vlny a celé to pomocí svých kytarových krabiček zahalil do jakéhosi neurčitého impresionistického oparu. Do toho zazníval Bářin sférický hlas, využitý vlastně jako další hudební nástroj, někdy temně teskný, někdy rozjuchaný, ale vždycky eroticky rajcovní. Škoda, že svůj talent v 90. letech tak rozmělnila. A jestli někoho mate Vlčkovo vyjádření o Stromboli a black metalu, stačí si jen poslechnout pár skladeb, kde Pavlíček využívá oblíbený sabbaťácký trik - použití zmenšené kvinty (tritónu). Například taková "Carmen" (pokud si odmyslíme český text) by přímo mohla sloužit za definici black metalu; zní jako kdyby ji složil třeba King Diamond.
Celkovou tajemnost nebo "mystičnost" skladeb ještě doplňoval výběr textů. Někdy se vokální linka, jak už bylo řečeno, kryla s ostatními nástroji, nijak se nevydělovala a slov tedy nepotřebovala. Ovšem koncert zcela vystavěný na pouhém "lalala" by po chvíli začal diváky nudit, takže občas bylo nutné proložit ho skladbou s nějakým textovým sdělením. Tady se ukázal být Pavlíčkův nápad - zhudebnit švýcarského básníka Christiana Morgensterna - jako geniální. Jeho neurčité a neuchopitelné, ale silné básně přesně ladily ke stejně neuchopitelné a silné hudbě Stromboli (např. "Košilela" nebo "Bezejmenná"). O další texty se postarala například Zuzana Michnová, Vilém Čok, Josef Novotný a v období druhé, tentokrát anglicky nazpívané desky "Shutdown" ještě Martin Němec (překlad Michael Žantovský).
Stromboli se podle očekávání stali i mediální atrakcí, tedy alespoň v rámci stylu. I natvrdlému bolševikovi muselo být jasné, že v případně jejich textů se o politiku rozhodně nejedná, a pokud do kulturních inspektorů a různých jiných potentátů svazáci hustili informace, že se vlastně jedná "o velký umění", byli ochotni přimhouřit očko. Skupina se tedy hodně objevovala v rádiu, televizi (skladba "Ó hory, ó hory" vyhrávala jak v rozhlasovém Větrníku, tak i v televizní Hitšarádě) a Krátký film o ní natočil dokonce dokument.
Od poloviny roku 1988 ale kvůli zaneprázdnění Pavlíčka (pracoval mj. na svém Minotaurovi a filmové muzice, např. "Nefňukej Veverko", "Proč", "Iba deň", "Sedm hladových", "Nevykláňajte sa z okien", "Nemocný bílý slon"), Basikové (stále ještě zpívala s Precedens) a odjezdu Kryšpína a Kašpárkové (welcome to Australia), téměř tři čtvrtě roku kapela Stromboli stála, aby se ke koncertům a nahráváni vrátila v květnu 1989 (mj. dokončovala rozdělané LP "Shutdown"). Oba emigranty jednorázově nahradili bubeník Jan Seidl a klávesista Roman Dragoun, oba členové brněnského art rocku Futurum. Zejména Dragoun byl nadšen: "Všechno pak šlo hrozně rychle. Naše první vystoupení bylo na nějakém festivalu v Německu, kam léta letoucí nejezdil nikdo jiný než Olympic. My jsme byli první změna. Vystoupení přenášel v přímém přenosu jak rozhlas, tak televize a mělo velikánský úspěch." (R. Dragoun, Jesus Christ Superstory).
Jinak co se týče samotné desky "Shutdown" - Pavlíček jakoby na ní nevěděl co udělat se svými nápady. Jak je poskládat, jak je smíchat, jaký jim dát tvar. Jakou cestou Stromboli dál vést. Celé je to překomplikované, utahané a místy až bezradné. Basiková je tu studená jak psí čumák a její zajímavý erotický hlas odletěl s angličtinou kamsi do krajiny Ničeho. Snad jenom písnička "Sandonorico", navazuje svým ústředním motivem a celkovým rockovým tahem na výborné dvojalbum "Stromboli".
Beztak ale bylo jasné, že Stromboli prakticky končí a do devadesátých let už také jako kapela nevstoupili. Bára se rozhodla vrátit do Precedensu a posléze se věnovat samostatné kariéře s kapelou Basic Beat, kterou pro ni ochotně sestavil šéf Precedensu Martin Němec. Známá je také její účast v rock opeře Jesus Christ Superstar. Michal Pavlíček se našel v partě s Balážem a Střihavkou, nazvané BSP, navíc s Kocábem vždycky po nějakém čase restituovali Pražský výběr. A baskytarista Jiří Veselý hrál prakticky s kýmkoli (mj. i u BSP). Nakonec se oba skvělí instrumentalisté potkali ve společném projektu Big Heads.
Toť tedy Stromboli, houpy hou.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Fotografie + live v TV studiu "Bezejmenná" (1987), 3 písně z koncertu za Olofa Palmeho v Plzni-Lochotíně (1987), klipy "Carmen" a "Já ti dávám, dávám" (oba 1987, vlastní ČEFIS), TV klipy "Carmen" (1987), "Ó hory, ó hory" (1988), "Okolo ohňů" (1988 a 1989), "Sandonoriko" (1988 a 1989), "Villa Ada" (1988 a 1989), "Košilela" (1988 a 1989), "Na 38. rovnoběžce" (1988), live v TV studiu "Třesky plesky" (1988), "Stromboli" (1988, dokument KF), "Bára Basiková" (1988, dokument FAMU), "Houpací křeslo na opuštěné terase" (1988, pořad Manéž), "Velké Lalulá" (1988 a 1989), TV dokument "Tip pro učiliště" (1989, v záběrech Stromboli - "Velké Lalulá" a "REX"), klipy Petra Nikolajeva "Stromboli" (1989), "Carmen" (1989), "REX" (1989), z "Koncertu pro všechny slušný lidi" (1989, Stromboli píseň "Velké Lalulá" a dále Stromboli + Hejma + Kocáb zpívají "Take Me To L.A.")
- Audio:
Stromboli: "Koncert No. 1" (1986)
Stromboli: "Stromboli" (1985-6, 2LP, Panton, vyšlo 1987)
Stromboli: "Live in Brno 87" (STCV 1987)
Stromboli: SP (Panton) - "Ó hory, ó hory"/"Carmen" (1987), "Sandonoriko"/"Okolo
ohňů"(1988, vyšlo v roce 1989)
Stromboli: "Shutdown" (1988-9, LP, Panton - Artia, vyšlo v roce 1989, reedice CD, Sony Music Bonton 2001)
Michal Pavlíček featuring Miroslav Vitouš: "Mínotaurus" (1989, LP, Panton, vyšlo 1990)
Pavlíček - Kocáb: "Bílá Velryba" (1985, EP, Panton)
Bára Basiková - Michal Pavlíček: (SP Supraphon) - "Klid klidů"/"Na koni" (1985, vyšlo 1986)
- V seriálu BIGBÍT písně:
"Houpací křeslo na opuštěné terase" (1988)
"Košilela" (1988)
"Stromboli" (1988)
"Sandonoriko" (1987)
