Úvod » Články

Když si vezmeme československou rockovou scénu 80. let, určitě si vzpomeneme na tři její dobové fenomeny:

1) Na poli oficiální scény to byl nástup slovenského pop rocku (M. Žbirka & Limit, Elán, P. Nagy & Indigo, R. Grigorov & Midi atd.)

2) Od poloviny 80. let nástup heavy metalu (Citron, Arakain, Vitacit, Törr, Tublatanka atd.)

3) Na poli polooficiální a amatérské scény nástup nové vlny (Jasná Páka, Pražský výběr, Precedens, Garáž atd.)

Pokud se zaměříme na poslední bod zjistíme, že obecné vnímání zařazovalo novovlnné kapely zcela automaticky do pražské klubové scény. Zasvěcený rockový fanoušek byl konfrontován se stále stejnými jmény - Pražský výběr, Jasná Páka, Letadlo, Precedens, Garáž atd., a když se objevily nějaké další skupiny jako třeba Bossanova, STP, Jižní pól, zase se jednalo ve velké míře o pražské soubory.

Mělo to několik důvodů:

Praha jako hlavní město počtem obyvatel daleko přesahuje všechna ostatní česká města a zásadně ovlivňuje veškeré politické, ekonomické a kulturně-sociální dění v republice, z čehož vyplývá, že mj. musí mít a také má tradici rockového centra. Pak je jasné, že i veškeré její oficiální a neoficiální informační kanály fungují velice rychle a pružně.

Praha byla (a je) zároveň místem, kam mnoho lidí z venkova jezdilo za prací nebo za studiem, takže jakákoliv informace o zajímavém souboru se samozřejmě snadno dostala i mimo Prahu. Některé kapely se díky tomu staly na venkově kultem a o jejich koncertech kolovaly po hospodách legendy. Proto také na jejich vystoupení do hlavního města začali zajíždět i tanečními zábavami znudění rockoví fanoušci (kteří tam ani nepracovali ani nestudovali) a po návratu zpět tento kult pražských kapel ještě více prohlubovali. Přitom bylo běžnou realitou, že někde ve vedlejším městě působila drahný čas kapela, která byla možná lepší a invenčnější než její legendární pražská kolegyně, ale protože z různých důvodů (většinou malé sebevědomí anebo averze vůči Praze) nebyla v ten správný moment na správném místě (Praha) ani pes po ní neštěkl. Což přímo souvisí s dalším zásadním důvodem:

Praha měla na rozdíl od drtivé většiny ostatních měst další výhodu - existovaly tu hudební kluby (Chmelnice, Opatov, Gong, Strahovské koleje atd.), takže mladé kapely měly určitou možnost prezentace.

Což na venkově bylo skoro nemožné. Mimopražskou scénu tvořily totiž ze 2/3 tancovačkové kapely a ony byly těmi věrozvěsty rockové kultury na venkově. Pokud se v malém městě ve stejném čase konal koncert z tisku známé a třeba i kvalitní pražské skupiny a vedle ve vesnici hrála nějaká zábavovka, museli „umělci z Prahy“ když už ne to rovnou zabalit, tak alespoň počítat s o dost menší návštěvou. Navíc od poloviny 80. let došlo k dramatickému nárůstu počtu venkovských „tvrdých“ skupin, které se snažily hrát metal (návštěvníci zábav to vyžadovali) a ty pochopitelně kralovaly oněm lokálním tancovačkovým scénám. Zde je nutné podtrhnout slovo „tvrdý“, neboť pokud jste zahráli na zábavě cokoliv jiného než hard rock nebo metal, byli jste vypískáni.

Proto také jedinou šancí pro mimopražské novovlnné, punkové či experimentální soubory bylo zahrát si buď v Praze (obtížné - nedůvěra z obou stran), nebo na neoficiální undergroundové akci s ostatními postiženci (to bylo snadnější, i když trochu o hubu) anebo mít to štěstí a žít v takovém městě, které mělo svůj hudební klub se schopným dramaturgem. Těch však bylo v Čechách a na Moravě v 80. letech žalostně málo…

Na závěr tedy můžeme poznamenat: ono novovlnné, punkové a experimentální hudební podhoubí v Čechách a na Moravě existovalo, ale díky neexistenci klubů na malých městech, venkovské poptávce po metalových zábavách a určité averzi vůči Praze, se zatím neprojevovalo v dostatečné míře. Paradoxně mu pomohly až svazácké Rockfesty, kde se tito amatéři z malých měst mohli představit širšímu publiku a také tehdejším význačným hudebním publicistům. A do sebe zahleděné Pražáky náhle přešel humor, protože venkovské kapely je na Rockfestech dokonale převálcovaly…