Dekády: 80. léta
Autor: Petr Hrabalik
Když v roce 1983 spustil bolševik tažení proti české rockové nové vlně, představoval si důsledky tohoto ataku pravděpodobně zcela jinak. Útok se ukázal být jako kontraproduktivní - pokus o vymýcení jednoho hudebního stylu totiž nastartoval takový zájem o novou vlnu a rock všeobecně, až se z toho začaly kulturním dohlížitelům protáčet jejich rudé panenky. Kapely žánru totiž začali poslouchat i lidé, které předtím rock nezajímal, nebo k němu měli zcela odtažitý vztah. A skupiny, které byly postiženy zákazem (zejména Pražský výběr a Jasná Páka) se najednou dostaly do pozice mytických legend.
Co bylo ale pro Moc ještě horší – najednou se vyrojily desítky, možná stovky nových souborů a to nejenom těch, které hrály novou vlnu. Začal pozvolný růst metalu a punku a hlavně se jich spousta objevila v undergroundu. Navíc kapely začaly kašlat na tzv. papíry na hraní (což zároveň znamená, že ignorovaly rekvalifikační zkoušky) a muzicírovat na podzemních, neoficiálních (rozuměj: bolševikem neschválených) koncertech, festivalech. Jestliže těchto undergroundových akcí do let 1983-84 neproběhlo mnoho, od poloviny 80. let začal jejich silný nárůst, zejména pak na Moravě.
Mnohé (a nejen novovlnné) kapely se začaly přejmenovávat a někteří umělci to vzali zcela z gruntu – třeba Chadima svůj MCH Band určitý čas téměř na každém koncertu uváděl pod jiným názvem. Další formace se různě přeskupovaly, tu zanikaly, tu vznikaly nové pod jinými názvy atd. Prostě situace na české rockové scéně se pomalu ale jistě stávala naprosto chaotickou.
A kulturní orgány najednou zjistily, že nad věcí nemají kontrolu.
Toto je nejspíš jedno z možných vysvětlení, proč k tak obrovské akci jakou byl Rockfest, vůbec došlo, a ještě k tomu v onom obludném Paláci kultury. Bolševik tím, že umožnil spoustě kapel z celé republiky si oficiálně zahrát a sezval je na jedno jediné místo, chtěl onu novou rockovou scénu, která se zde v letech 1984-85 utvořila, zmapovat, aby znovu získal jakýs takýs přehled. A samozřejmě k tomu využil i svou mladou základnu, jíž byl SSM neboli Socialistický svaz mládeže. Tomu tuto ideu nějakou cestou vnuknul a pak mu samozřejmě jakoby nechal volnou ruku, jak s touto ideu naloží.
Tato příčina vzniku Rockfestu nám ale poněkud hapruje v tom, že mnohým kapelám nebylo umožněno z ideologických důvodů se akce zúčastnit, a naopak jiné soubory na ní zase z podobných důvodů (SSM=prodloužená ruka KSČ, Palác kultury=bolševickej stánek) odmítaly hrát. Dalším skupinám byl proškrtán repertoár, a některé z nich tam naopak protlačili zkušení hudební publicisté a dramaturgové, na které se - coby odborníky - esesmáci obrátili. Zde je tedy možné i druhé vysvětlení: bolševik si najednou uvědomil, že díky pogromu na rockovou novou vlnu si znepřátelil a ztratil značnou část mládeže. Kdo bude nyní budovat světlé zítřky? A také potřeboval dokázat Západu a jeho „štvavým“ politickým komentátorům, že u nás rock není vůbec zakazován, jak se oni nehorázně odvažují tvrdit. Chystal se ukázat mládeži i Západu svůj vlídný ksicht, jakože všechno je v pohodě. Jenom prostě ta a ta kapela tu nevystoupí a tyhle a tyhle skupiny nebudou hrát tyto písně, a pokud ano, musí změnit jejich texty.
Takže proč vznikl Rockfest? Po rozumné úvaze se nám to celé jeví jako kombinace obého. To, že bolševik potřeboval situaci na rockové scéně zmapovat, je vcelku jasné, a pokud dostanete tak obrovskou spoustu kapel pod jednu střechu, je to určitě jeden z možných způsobů. A zároveň tím zabil dvě mouchy jednou ranou, protože tu byla šance přesvědčit mládež i Západ (tedy – aspoň si to myslel), že rock má u nás zelenou.
Brzy však zjistil, že Rockfest se stal odjištěným granátem, který může nadělat nepěknou paseku i v jeho rudých řadách. Protože - Západ samozřejmě nepřesvědčil a tuzemská rocková mládež? Ta si sice taky myslela své, ale zároveň spoustě kapel došlo, že když už tu tedy ten Rockfest máme, tak proč toho nevyužít.
První ročník (1986) proběhl jakžtakž v klidu, druhý (1987) byl větší, uvolněnější a mnohem zajímavější, a na tom třetím (1988) téměř vypukla malá československá kulturní revoluce. Čtvrtý ročník (1989) pak už probíhal ve stínu politických událostí a ukázal na heavy metal jako svůj vyvolený styl.
A od listopadu 1989 už vše bylo jinak. Alespoň zpočátku.