Divadlo vzdoru
V evropském kontextu ojedinělá výpověď o síle a statečnosti několika jedinců, kteří po okupaci Československa v roce 1968 a následné normalizaci společnosti, která vyvrcholila Chartou 77, ač bez prostředků, pokoušeli se skromnými silami posílit sebevědomí z veřejného života exkomunikovaných přátel. V nejtvrdším období Husákovy éry v letech 1975-80 se ve vinohradském bytě Vlasty Chramostové a Stanislava Miloty odehrály celkem čtyři významné inscenace – představení Všechny krásy světa podle básnické sbírky držitele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, kterou režíroval Luboš Pistorius, textová koláž Appelplatz II, kterou sestavovala Chramostová sama, Play Macbeth, slavnou Shakespearovu hru přepsal a zrežíroval Pavel Kohout, a v režii Františka Pavlíčka Zpráva o pohřbívání v Čechách. Další desítky repríz představení se pak odehrály i v bytech jejich přátel v Praze, Brně, Olomouci a samozřejmě na Hrádečku za přítomnosti celkem několika set diváků.
Kromě hlavních protagonistů ve filmu vystupují také Pavel Kohout, Vlasta Třešňák, Tereza Boučková, Bohdan Holomíček, Vladimír Merta, Vladimír Pistorius, Milouš Jakeš, Ivan Klíma, Andrej Krob, Petr Blažek, Pavel Landovský, Jan Bednář, Ivan Havel, Michal Klíma a Ondřej Kohout. Režiséru Jaroslavu Brabcovi se podařilo shromáždit jedinečnou kolekci materiálů, v nichž vzpomínky a návštěvy autentických bytů doplňují citace ze sledovacích zpráv a svazků StB, dokumentace ze samizdatové knihovny Libri prohibiti, fotografie a fragmenty natočených filmových záznamů her, unikátní zvukové záznamy bytového divadla, které dosud nebyly zveřejněny, a v neposlední řadě také archivní záběry z dobových týdeníků, které výstižně dokreslují atmosféru zmaru, ve kterém tehdy žila většina národa.
