25. března 2018

K chloubám Hukvald v beskydském podhůří patří hrad. Tedy přesněji zřícenina. Po Rabí a Helfštýně třetí nejrozlehlejší u nás. Za několik dnů tu zahájí letošní sezónu, tak si k ní vyšlápneme i my. Pokud budeme chtít obejít celý areál, čeká nás bezmála kilometr dlouhá cesta. Ale během ní taky krásné výhledy do kraje, které si málokdo nechá ujít. Zjistíme, kdo a kdy monumentální sídlo vybudoval, komu v dalších staletích patřilo a neopomineme ani největší zajímavosti. Třeba to, že mezi zdejšími pány byli i Jiří z Poděbrad nebo Zikmund Lucemburský a nejdéle pak sídlo patřilo olomouckým biskupům a posléze arcibiskupům. Zajímat nás bude i požár, který kdysi hrad poničil. Říká se, že ho měli na svědomí úředníci, kterým se nechtělo chodit do kopce do práce.

Se svátky jara je spojena celá řada nejrůznějších lidových zvyků. K těm nejznámějším patří loučení se zimou, tedy vynášení Smrtky nebo Morany. V některých místech na Moravě ale dodnes dodržují taky takzvané chození s Létečkem. Jednou z obcí, kde bychom na tuhle tradici mohli narazit, jsou Drslavice. Pokud netušíte, co si pod zmíněným názvem představit, prozradíme vám, že špičku jehličnatého stromu ozdobenou pentlemi a papírovými květinami. Naši předci věřili, že právě věčně zelený jehličnan je dokonalým symbolem časů, které na konci zimy všichni netrpělivě vyhlížejí. Tahle akce je záležitostí děvčat, která obcházejí jednotlivá stavení. Ani chlapci ale nezůstávají stranou. O tom, co na tenhle den chystají, bude taky řeč.

Na kolínském náměstí určitě nepřehlédnete radnici. Její současná podoba pochází z druhé poloviny 19. století, kdy ji místní radní nechali přestavět, aby odpovídala rostoucímu významu města. Nepřehlédnutelné je už její průčelí. Zdobí ho pět výjevů z městských dějin, které jsou dílem Adolfa Liebschera. První znázorňuje zakladatele města Přemysla Otakara II., jak dohlíží na stavbu hradeb. Na druhém Karel IV. sleduje dostavbu kostela sv. Bartoloměje. Třetí obraz ukazuje, jak do Kolína vtrhla husitská vojska, předposlední návrat privilegií královskému městu a poslední drancování Kolína švédskými vojsky za třicetileté války. Nahlédneme do reprezentačních prostor, které tehdy dostaly honosnou výzdobu, ale taky do míst, která se dočkala nového využití.

Víte, které město bylo považováno za Mekku rukavičkářství? Dobříš. Slavný příběh výroby rukavic se v ní začal psát v 19. století. V roce 1865 si svou živnost založil Šalomoun Abeles. Obchodník židovského původu časem začal zaučovat další lidi, a tak se řemeslo začalo šířit. Fungovalo tu takzvané faktorství. Jednotlivé části výroby probíhaly na různých místech. A faktor je obcházel, hotové výrobky vykupoval a prodával na trhu. Rukavicím z Dobříše se dařilo i po druhé světové válce, a tak vznikly velké závody, v nichž pracovaly v dobách největší slávy tisíce zaměstnanců a brány továrny opouštěly miliony párů. Slavnou tradici si připomeneme v muzejní expozici, která vznikla v roce 2015. Vystaveny jsou tam mimo jiné i staré stroje.

Téměř neznámá vesnička Horní Raškovice na Chrudimsku bývala před několika stovkami let vyhlášená zejména mezi mlynáři v celém Rakousku-Uhersku. Těžil se tu totiž křemenec. Šlo vlastně o pískovec, v němž póry vyplnil křemen a zpevnil horninu do jednolitého a mimořádně tvrdého kamene. Ten se ukázal jako nejvhodnější materiál na výrobu mlýnských kamenů. Dnes historii skaláckých osad v podhůří Železných hor připomíná naučná stezka nazvaná Raškovické lomy. Jeden z lomů najdeme přímo v obci, proto mu nejen místní říkají návesní. Po stezce se vydáme i do okolí. Třeba k bezedné jámě, v níž kdysi beze stopy zmizel zlý správce lomů. Dojdeme taky k tvrzi ve Svojšicích, připomeneme si, kdy a čí zásluhou vyrostla a zeptáme se, jak to bylo se zdejším pokladem.

Nejspíš už se doma i vy připravujete na svátky jara. Pokud si je neumíte představit bez různě zdobených vajíček pro koledníky, možná najdete inspiraci pro jejich dekorování při návštěvě u Vlasty Bardové z Branic na jihu Čech. Ta už má celé roky v předjaří den co den celkem jasný program. Vytváří totiž madeirové kraslice. A taky ty oplétané drátkem. Budeme ji sledovat při práci, ke které používá, pro mnohé překvapivě, vrtačku. Podělí se s námi mimo jiné o svůj recept na vyfukování vajíček bez hrozby prasknutí a taky o zkušenosti se sušením prázdných skořápek. Prozradí nám i to, která používá pro svou tvorbu nejraději. Kromě klasických slepičích byste u ní v ošatkách narazili taky na kachní, velká husí, ale dokonce i na bažantí.