7. června 2015

Louny patří k velmi starým městům. To si připomeneme při prohlídce zbytků mohutného opevnění, které vyrostlo krátce po založení tehdy královského města panovníkem Přemyslem Otakarem II. Jeho současná podoba ovšem pochází až z rozsáhlé přestavby provedené o dvě stovky let později. Součástí mohutných hradeb byly i dvě brány – Pražská a Žatecká. Dodnes se dochovala ta, která byla jakýmsi předbraním druhé jmenované. Vedle řady historických památek se Louny pyšní taky nejhlubším minerálním pramenem. Vyvěrá z hloubky 1200 metrů a jedná se o silně alkalickou kyselku. Vydáme se ale i do okolí. Naší první zastávkou bude vrch Stříbrník, z něhož se porozhlédneme po kraji. A pak poputujeme k dalšímu kopci, který dostal taky neobvyklé jméno – Oblík.

Nejstarší sklářské hutě vznikaly na našem území už ve 13. století a nejčastěji v lesích, kde měli mistři tohohle řemesla blízko ke dřevu. Jejich výrobky mívaly nazelenalou barvu a my se samozřejmě budeme zajímat, co ji způsobovalo. Pak budeme taky chtít vědět, jaké poháry a číše bývaly kdysi dávno v módě a jak se vlastně dosahovalo jejich tvarů v době, kdy skláři neměli ještě k dispozici formy. Na všechno se zeptáme Jaromíra Turečka ze Cvikova. V jeho rodině se sice řemeslo nepředávalo z generace na generaci, ale kouzlení s roztaveným materiálem mu učarovalo. A pustil se do tvorby replik historických číší. Představí nám některé unikátní kousky a nechá nás nahlédnout do své sklářské kuchyně. Dozvíme se, jak je to s tvarováním, teplotou i zdobením.

Muzeí, v nichž si můžeme připomenout historii hasičských sborů na našem území a prohlédnout staré pomůcky dobrovolných i profesionálních požárníků, je u nás celá řada. To v Olšanech na Prostějovsku se ale pyšní tím, že je nejstarší soukromou expozicí svého druhu u nás. U jeho zrodu stál dlouholetý šéf tamního sboru Alois Vláčil. Ke stému výročí připravil výstavku všech zajímavostí se stoletím místního organizovaného boje s červeným kohoutem. Sbírání dokumentů, technických pomůcek i dalších kuriozit se mu zalíbilo, a tak v něm pokračoval. O deset let později otevřel muzeum. Při jeho prohlídce si připomeneme, kdy bychom u nás potkali první hasiče, jaké bylo jejich hlavní poslání a jak se za ty dlouhé roky změnilo.

Pokud patříte k milovníkům výletů do přírody v sedle bicyklu, pak se s námi vypravte na východ Čech. K nejpoetičtějším koutům oblasti patří krajina podél toku řeky Tichá Orlice. Vlakem dojedeme do Ústí nad Orlicí a dál už nás povede cyklotrasa. Nejprve se zastavíme u hájovny, kterou v dobách druhé světové války obýval statečný Čeněk Doleček. Přestože měl ve stavení německé vojáky, pomáhal partyzánům. A to se mu nakonec stalo osudným. Poté si v Klopotech prohlédneme kapličku, která vyrostla v roce 1812. Podle pověsti jako dík za léčivé účinky místního pramene. Jeho voda totiž prý pomohla dragounům vracejícím se z napoleonských válek. A na závěr našeho toulání nás čeká přírodní labyrint v Brandýse nad Orlicí. Připomíná časy, kdy ve městě pobýval Jan Amos Komenský.

Pevnost v Dobrošově vyrostla jako součást pohraničního opevnění naší republiky před vypuknutím světové války číslo dvě. A stejně jako další objekty při obraně naší vlasti před německou armádou tehdy nemohla pomoci. Dnes patří k zajímavým vzpomínkám na smutné a nebezpečné časy. A konečně tu taky najdeme vojáky. Jsou ale o dost menší, než byste čekali. Usadila se tu totiž miniaturní Československá armáda. Všechny vojáky i techniku vytvořil dnes sedmaosmdesátiletý Lubor Šušlík. Sám byl účastníkem II. odboje a chtěl mladším generacím připomenout, jak byli tehdy vojáci připraveni do boje za ochranu své vlasti. Pokud byste se pustili do počítání, zjistili byste, že tu najdete přes 1300 figurek, 120 koní a samozřejmě taky armádní techniku.

Zlatá ulička na Pražském hradě přiláká každoročně statisíce návštěvníků z celého světa. Patří k opravdovým raritám. Malé domečky v prostoru výklenků v hradbách vyrostly za časů Rudolfa II., který povolil jejich vybudování hradním střelcům. Když nahlédneme dovnitř, sotva budeme věřit tomu, že v nich kdysi žily celé rodiny. Různými způsoby se snažily získat trochu místa navíc. Někde obyvatelé hloubili sklepy, jinde přidělávali přístavky a někteří si zase postavili na protější straně uličky kůlny. Takže se tu sotva dalo projít. V domečcích žili po střelcích třeba zlatníci a později pak třeba taky věštkyně Matylda Průšová, která předpověděla pád Třetí říše. A v jednom z domečků taky svého času tvořil spisovatel Franz Kafka.