Filip Čapka: „Jako policajt v reálu? To bych se bál.“
Každá role znamená, že se do ní herec musí vcítit. Jaké to je být policajt? Jaké pocity jste měl, když jste se vžil do role Lánského?
Hlavně žádné pocity.
Jaké vlastnosti musí podle vás dobrý policajt mít, aby v prostředí organizovaného zločinu přežil?
Chladnou hlavu, pevné nervy, analytické myšlení, intuici, zdravej žaludek na všechny ty hrůzy, se kterýma se denně potkává a hlavně pokud možno žádnou rodinu. Myslím si, že tuhle práci dělají většinou slušný a čestný lidi, což může být i handicap. Grázl grázla chytne asi rychleji.
Ve filmu představujete zásadového poldu, který odevzdá třímilionový úplatek. Umíte si představit takovou situaci v realitě? Co všechno člověk musí udělat či zvažovat, aby takovou nabídku odmítl?
Nespal by kvůli tomu i Mirek Dušín, to bez debat. Připusťme, že zrovna on by asi odmítl. No a my všichni ostatní? Kus od kusu. Těch mnoho neznámých v každém z nás je víc. Ale to je asi na delší debatu.
Šel byste po zločincích tak důsledně jako Lánský? Nebál byste se?
Bál. A moc. Celý život máte za zadkem největší gaunery, co mají peníze a chtějí moc. A jsou krytí těmi, co volíme, kteří mají moc a chtějí peníze. A proto vám jdou po krku ještě víc, než ti první.
V jedné scéně přijdete o velmi blízkého člověka. Konzultoval jste s nějakými odborníky, jak se v takové situaci jako postava ve filmu chovat?
Kdybych podobné pocity, které musím nějak zahrát, konzultoval pokaždé, nebyl bych herec, ale pseudopsycholog. Každý v sobě máme nějaké zážitky a spodní řeky. Pak už je to jenom intuice a snad malinko talentu.