Těla nevydávat

Poprava jako trest pro odpůrce komunistického režimu i výstraha následovatelům, tak vypadaly politické procesy 50. let. Demonstrace třídní nenávisti a msta komunistických pohlavárů vůči těm, kteří měli jiný politický názor, šla až za hrob. Nestačilo znemožnit blízkým obětí účast na pohřbu, ale nehumánním způsobem se zacházelo i s ostatky popravených a zemřelých.

Dokument „Těla nevydávat“ odhaluje tyto nehumánní praktiky jako velkou, centrálně řízenou akci komunistické moci, vedenou z obavy před symbolem, kterým by se mohli popravení stát pro žijící spoluobčany. Věznice Pankrác nebyla jen obyčejným vězením, mučírnou a popravištěm, ale též „skladištěm ostatků“, vězením pro desítky a možná i stovky uren. Ty byly po desetiletí ukrývány před veřejností i pozůstalými rodinnými příslušníky. Někteří z nich se o místě, kde byl pochován jejich příbuzný, dozvěděli až díky výzkumu, který předcházel natočení tohoto filmu.

Dokument sleduje pátrání po osudu těla Milady Horákové, popravené 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Za tím účelem provedli lékaři a antropologové exhumaci hrobu, označeného několika nezávislými prameny za místo, kde měly ostatky Dr. Horákové spočinout. Kosterní pozůstatky z označených hrobů byly podrobeny antropologickému a genetickému výzkumu, aby mohla být určena jejich pravost.

Stále bude mnoho ostatků obětí komunistického režimu, jejichž identitu nikdy nezjistíme. Kdyby se ozvali ti, kteří s nimi manipulovali, mnozí zesnulí by se určitě ještě dočkali důstojnějšího posmrtného osudu.