Za štěstím z pekla na zámek v Telči
S televizním cyklem Kde bydlely princezny jsme navštívili už celou řadu atraktivních adres. Na začátku prosince zamíříme do Telče. Jeden z nejkrásnějších renesančních zámků u nás nabídnul už mnohokrát kulisu pro natáčení českých i zahraničních filmů. Nás ale ze všech nejvíc zajímala dvoudílná pohádka Zdeňka Trošky Z pekla štěstí.
Jakub Wehrenberg s „dcerou“ Haničkou se pohybují všude tam, kde se natáčelo, a tak nikoho neudiví, že tam potkají i Miroslava Šimůnka, který jako nebojácný Honza porazil draka Bucifala. To, co pohádka neprozradila, se dovíme až teď. Všechno totiž vypadalo původně tak autenticky… Ve skutečnosti ovšem byl pohádkový drak výsledkem počítačových triků a urputný boj mladého a krásného chasníka mohl být pro každého, kdo zavítal na natáčení velkým zklamáním. Udatný Honza stál na konstrukci nad nádvořím a mával mečem nad prázdnou prohlubní pod sebou. K veselým příhodám z natáčení patřily i zážitky se Sabinou Laurinovou a Danou Morávkovou. O tom, že fyzicky bylo natáčení víc než náročné, svědčí i skutečnost, že střídavě obě navštívily ordinaci místního lékaře, aby je raději preventivně očkoval proti tetanu. Padat do hnoje nebo také nebezpečně nakládat s halapartnou, to vždy zavání úrazem, který může mít nepříjemné následky.
Přitažlivost telčského zámku není dána jen pohádkovými scenériemi. Je obdivuhodné, že se zachoval až do dnešních dní ve své (do značné míry) původní podobě. Jeho sbírky, mobiliář i architektonická velkorysost se dědily z generace na generaci, neboť zámecký areál zůstával po celou dobu v rukou jednoho rodu, případně v rukou následníků rodově spřízněných. Zámek se nikdy neprodával, a tak majitelé v nástupnických generacích dědili i odpovědnost k tomuto místu. Stojí za to si připomínat takový postoj k majetku – i dnes, v naší realitě a v atmosféře úplně jiné doby.
Jakub s Hankou při procházce krásnými sály a při debatě s kastelánem narazí na pohádku Z pekla štěstí ještě jednou. Není možné mluvit o tomto příběhu, aniž bychom se nepotkali i s režisérem Zdeňkem Troškou. Potvrdil nám, že velkorysost ředitele zámku umožnila nejen zapojení prostoru jako takového, ale že v pohádce hrály i zbraně, nábytek a další součásti mobiliáře, které rozhodně nebyly atrapami. Pohádka se ale natáčela i na telčském náměstí, které bylo potřeba vizuálně zmenšit. A tak zlaté české ručičky postavily kulisu domu předělujícího plochu náměstí tak věrně, že němečtí turisté uvěřili v jeho pravost a fotografovali ho jako skutečnou památku. Až dodatečně zjistili, že jde jen o štafáž a následně pak kontrolovali, jestli je celé náměstí skutečné, anebo taky jen renesanční „potěmkinovská“ vesnice.
text: Jolanda Pilařová