Nevítaní

Od začátku 90. let provázel s kamerou režisér Tomáš Škrdlant několik dětí, dnes už dospělých lidí, které rodiče opustili hned v porodnici. Stát se o ně postaral, z hlediska hmotného jim nechybělo téměř nic, jenom žili v jiném světě. Za předchozího režimu byly všechny odlišné děti odstraněny z dohledu a izolovány. Hrdinům tohoto filmu se ale podařilo vrátit do skutečnosti. Bydlí samostatně, pracují, mají zdravé děti, žení se i rozvádějí, někteří dokonce poznali své pokrevní rodiče. Tomáš Škrdlant o svém filmu říká: "Život je hraniční jev - předěl, mezi chaosem a řádem. Vzpomínky na minulé životní události vyplouvají na povrch bez ohledu na řád, který bychom v nich rádi nalezli. Neřadí se, ale víří, nejsou chronologické, řetězí se podle nějakého skrytého smyslu. Platí to i o filmových záznamech delších údobí. Výsledný tvar filmu neumožňuje porozumět všemu. Materiál si hledal sám svou podobu a já mu v tom hleděl nebránit..." Tento film je podle něj "o dobrém životě i se špatnou sudbou". Dokumentární film Nevítaní získal v roce 2009 prestižní Filmovou cenu Pavla Kouteckého.