11. října 2014

Podle zákona musí každá obec a městská část vést svou vlastní kroniku. Zdaleka ne všude to ale dodržují. Z našeho malého průzkumu vyplynulo, že takový problém má přibližně každá desátá pražská městská část. Kdo dnes kroniky píše, jaké metody při práci používá a co vše se v kronikách objevuje - to mapuje reportáž Petra Sojky.

Po Trojském mostě už jezdí tramvaje i auta. Otevřel se tak o necelé dva měsíce dřív než tunelový komplex Blanka, na který navazuje. Stavba za 1,3 miliardy korun zatím ale zkrátí cestu jen malé části řidičů, kteří jedou do Holešovic třeba z Bohnic nebo z Kobylis. Tunel Blanka, jehož je most součástí, totiž zatím zůstává zavřený, otevřít by se měl 2. prosince. Teprve tehdy Pražané Trojský most plně využijí.

Dva dny měli tento týden ochránci přírody na záchranu jednoho sta tisíce škeblí ze dna pražské Vltavy. Tu totiž vodohospodáři kvůli opravě Trojského jezu pod Štvanicí upustili. Na pomoc škeblím vyrazilo po dva dny dohromady 150 dobrovolníků, mezi nimi i školní třídy. Zpátky do vody házeli čtyři druhy škeblí, včetně chráněného velebruka malířského.

Na Václavském náměstí opět fungují dva stánky s občerstvením, které už dříve magistrát zavřel. V provozu budou do příštího roku, kdy začne kompletní rekonstrukce celého náměstí. Místo slibovaných designových stánků se vrací původní kritizované bufety, které pražský magistrát zrušil už na začátku roku 2013. Po více než roce a půl se klobásy opět grilují ve stáncích na rohu Vodičkovy ulice i dole na Můstku.

Křižíkova fontána na Výstavišti předvádí svou světelnou show lidem už 23 let. Původní světelnou fontánu navrhl František Křižík u příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891. Zářící vodotrysky tehdy na výstaviště přilákaly tisíce lidí. I přes velký úspěch fontána postupně chátrala až úplně zanikla. Až v devadesátých letech 20. století o pár metrů níž vzniká dílo, které známe dnes. Současná fontána má 49 čerpadel, 3000 trysek a na 1250 podvodních reflektorů. Vše řídí počítač a speciální program. Do hlediště se vejde až šest tisíc diváků.

V Clam-Gallasově paláci jsou vystaveny obrazy Libuše Pilařové-Kverkové. Kromě zátiší se specializuje na krajinomalbu a jejími nejoblíbenějšími tématy jsou jižní Čechy a Praha. Zejména ta, kterou už dnes v ulicích nenajdete. Zajímavostí je, že některé obrazy vznikly i na střeše paláce, v němž jsou teď vystaveny.

Bojovníci protinacistické odbojové skupiny ÚVOD mají od tohoto týdne v Praze pomník. Je blízko místa, kde stál Jinonický Akcíz - dům, z kterého odbojáři poslali do Londýna přes 8 a půl tisíce zašifrovaných depeší. Gestapo ale jejich vysílání zachytilo a odbojáře zajalo. Spojení mezi Československem a Londýnem se tak na dlouhou dobu odmlčelo.

Sejdeme se v Denveru. To si kdysi říkali desperáti v jednom americkém westernu a stejný slib si mnohem později dali bratři Čvančarové ze Žižkova. Bylo to v roce 1968, kdy se jeden z nich - František - rozhodl pro emigraci. Trvalo to dlouho, než se slib z mládí stal skutečností. A stejný titul teď nese i kniha vzpomínek Františka Čvančary. Nejen na dobu emigrace, ale taky na dětství ve filmařské rodině, podobně vzdorující kamarády nebo třeba na věznění v komunistickém lágru.

Miroslav Kuranda je živoucí legenda mezi pražskými kronikáři. Narodil se před 88 lety. Původně se živil řemeslem, ale nakonec od něj sběhl k historii. Na začátku šedesátých let přijal místo kronikáře na vysočanské radnici. Tam se spřátelil s místními pamětníky a koncem roku 1962 spolu založili Vlastivědný klub Prahy 9. Začali shánět historické materiály, místní pověsti i paměti zdejších seniorů. Své poznatky sepisovali do brožovaných knížek a vydávali je pod hlavičkou radnice. A taky fotografovali. Zaměřovali se přitom víc na odvrácenou tvář Vysočan a okolí. Miroslav Kuranda má ve svém bytě i pečlivě vedenou kartotéku archivních záznamů.