Jaco Pastorius

Stal se legendou už v mladém věku (1951-1987). Jeho cesta na vrchol byla stejně nezadržitelná jako neodvratný byl jeho pád. Fenomenálně talentovaný kluk, posledlý hudbou a sportem, extrovert s vnitřní energií, ktorá mu umožňovala prohlašovat se za "najlepšího baskytaristu na světě". Miloval hudbu a nechápal ji jako soubor prstových cvičení. Jacovi hudba kolovala v žilách namísto krve. Dokázal ji prožít i pochopit její smysl a význam. Zabýval se filosofií i pseudofilosofií v širších souvislostech. Jaco byl věřící se silným vztahem k biblickým příběhům a jejich poselstvím, ale snadno se nadchnul i pro nové mytologie. Byl fascinován knihou Urantia. Na dvou tisících stranách pojednávala o vesmíru, jeho dalších dimenzích, hierarchii andělů a poslaní Krista na Zemi. Hovořilo se zde také o univerzální hudbě, kterou poslouchají andělé. Poslání hudebníka je zde popsáno jako posvátná mise na Zemi, přitom hudba, jako vysoko abstraktní "věc" měla existovat i daleko za hranicemi prostředí obývaného člověkem. Mladý Pastorius se v mnohém ztotožnil se svou rolí poloboha, která mu, podle jeho pochopení Urantie, byla přisouzená, ale zároveň si byl vědom toho, že svoje úlety si může dovolit jen tehdy, když dokáže stát pevně na zemi. Byl cílevědomý při zvládnutí techniky hry na bezpražcovou baskytaru. Bojoval přitom s vlastním egem, nejsilnějším momentem další cesty byla jeho muzikalita. S takovou výbavou bez ostychu zaklepal na bránu špičkové jazzové superskupiny Weather Report. Proslavil se během jediné noci. Autorita kapelníka Josefa Zawinula otevřela uši celému hudobnímu svetu, který objevil v postavě Jaca Pastoriuse novou senzaci. Jaco sa stal legendou a tehdy začal i jeho pád, podmíněný závislostí na alkoholu a drogách.