9. června 2012

Slovácká tradice jízdy králů se po několikaleté intenzivní přípravě nominační dokumentace dostala na seznam světového nehmotného kulturního dědictví. Rozhodl o tom koncem roku 2011 v Indonésii mezivládní výbor Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). První dnes známá informace o vlčnovské jízdě králů pochází z roku 1808, ale její kořeny zcela jistě pochází z doby mnohem starší – podle některých vědců až z doby předkřesťanské. Tento tradiční lidový nebyl přerušen ani v době 2. světové války. Bývalí králové z let 1940 (František Vozár) a 1944 (Ing. Josef Kučera) tuto skutečnost osobně potvrzují. Každá jízda králů je novým originálním provedením tohoto zvyku a pro její aktéry svého druhu určitým iniciačním obřadem (jak je známe ze starých kultur) při vstupu mezi dospělé občany obce. Provádějí ji vždy osmnáctiletí chlapci a každý z nich jede jako člen královské družiny jen jednou v životě. Králem může být jen malý chlapec ve věku 10–12 let převlečený do dívčího kroje. Jízda králů se na Slovácku už jen v několika vesnicích, a to v Hluku, Kunovicích, Vlčnově a Skoronicích, přičemž pouze ve Vlčnově je prováděna každoročně a to prakticky bez přerušení.

Co houslař, to životní příběh. Nejinak tomu je i u mistra oboru, houslaře Dalibora Bzirského. Cesta k jeho ateliéru v Ovenecké ulici v Praze začala už ve dvanácti letech, kdy si doma z prkének staré smrkové skříňky vyrobil housle, které hrály. Má je stále schované. K práci se dřevem byl motivovaný sousedem řezbářem, který vytvářel loutky. Tehdy ještě bydlel s rodiči na Smíchově a jak sám říká, byl u loutkaře každý den. Hudbou byl ovlivněn doma, kde se muzicírovalo. Tatínek hrál na housle a maminka zpívala ve sboru. U nich doma probíhaly pěvecké zkoušky a také potkával spoustu muzikantů z tatínkova Brixiho akademického souboru. To, že se s hudebními nástroji setkával odmalička, také určovalo jeho pozdější směr. Sám hrál na housle. Po maturitě na Strojní průmyslové škole v Praze se rozhodl zcela věnovat houslařině. Nastoupil do dílny mistra Joo v Náchodě, kde strávil šest let, a současně se dálkově učil v Lubech u Chebu. Dvakrát do roka skládal zkoušky z teoretických předmětů a předváděl práci, kterou zhotovil v dílně svého mistra.