Výstava malíře Jana Merty zahájila podzimní výstavní sezonu v pražském Topičově salónu. Umělec, který patří mezi vůdčí osobnosti české malby druhé poloviny 20. století, připravil speciálně pro galerii sérii pláten s jednoduchým názvem – Liberec III. Návrat do krajiny dětství je hlavním tématem obrazů Jana Merty. Malíř jimi navazuje na tradici české moderny.
Jan Merta se vrací k nejpůvodnějším zážitkům
„Měl jsem potřebu se vrátit k nějakým původním, nejpůvodnějším zážitkům, které mají takovou intenzitu, jakou už později člověk nezažívá,“ řekl výtvarník. Zachytil tak hlavně chvíle svých prvních setkání s vizuálním uměním. Autoportrét podle Rembrandta je například inspirovaný knihou barokních portrétů, kterým tehdy čtyřletý umělec vyškrabával oči hřebíkem.
„V běžném životě jsme uprostřed nějaké dráhy a už si ani třeba neuvědomujeme, co nás na tu dráhu původně dostalo. Člověk by měl najít svatou zemi tam, kde poprvé lezl po podlaze,“ komentoval kurátor výstavy Jaromír Typlt.
Reportáž Terezy Radvákové (zdroj: ČT24)
Genius loci Liberce se Mertovou tvorbou prolíná už od konce osmdesátých let. Jde o třetí a rozhodně ne poslední výstavu, kterou městu svého dětství věnoval. Umělec k tomu dodal: „Existují jakési pilotní obrazy, kolem kterých se to točí a ty na sebe nabalují další. Je to jako město – něco se postaví, něco se ubourá, něco se změní.“
Výstava tak není retrospektivou, přestože obsahuje i starší obrazy, ale novou autorskou kompozicí. V galerii na Národní třídě bude k vidění až do konce září.
Jan Merta se sice narodil v roce 1952 v Šumperku, ale dětství prožil právě v Liberci, kde byl jeho otec evangelickým farářem. Střední výtvarné vzdělání získal na pražské Hollarce, v letech normalizace pracoval jako vrátný, hlídač, provozní technik a uklízeč a teprve v roce 1981 se mu podařilo dostat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval v roce 1987.